Poznáváme své pocity

Týden s tematikou emocí jsem s dětmi prožila vůbec poprvé. Už nějaký čas ale vnímám toto téma jako důležité pro zařazení do plánů a jsem ráda, že jsem sebrala odvahu a šla do toho.

Zrovna velké množství materiálů k tomuto tématu není, takže jsem musela více než jindy přemýšlet nad tím, co vlastně chci dětem během týdne předat a jak. Společně s vybranými kompetenci a dílčími vzdělávacími cíli jsem došla k tomu, že bych chtěla, aby děti:

dokázaly rozlišit základní emoce a poznaly je podle výrazu tváře a chování
byly si vědomy, jaké situace v nich tu kterou emoci vyvolávají
přemýšlely, co by jim či kamarádům při prožívání různých emocí mohlo pomoci

Při plánování jsem pracovala s materiály od Nikol Hauck, které jsem objevila společně s jejím vzdělávacím projektem Lidské tělo, který mi velmi pomohl při plánování týdnu s tematikou lidského těla. Konkrétně to jsou tyto materiály: Pocity a emoce - moje kniha, Emoce a pocity - třídění fotek, Emoce a pocity - třídění obrázků.

Materiál Pocity a emoce - moje kniha se mi natolik líbil, že jsem zvažovala, že týden bude vycházet hlavně z práce s ní.

Dalším pomocníkem při plánování mi byla kniha Mapy mých pocitů od Bimby Landmann. Tu jsem si pořídila hned jak vyšla, protože mě její ilustrace uchvátily. Dosud ale zůstávala nedotčena v knihovně, protože jsem dosud neměla nápad, jak ji při vzdělávání využít.

Knížek týkajících se emocí ještě pár dalších je, neměla jsem je ale v ruce, takže nedokážu říct, zda jsou dobré nebo ne. Mám ale v plánu si objednat právě vycházející knížku Já a moje pocity od Rity Diepmann.

Díky tipu z mojí Facebookové skupinky Inovace v předškolním vzdělávání jsem se ještě dozvěděla o Emočních kartách od Moniky Guillemin Weiglové. Objednala jsem si je společně s Kartami uklidnění a knihou Má kouzelná zahrada. Přišly mi v úterý a hned ve středu jsem je v kroužku vyzkoušela. Přišly mi vhod zvláště otázky, které jsou na zadních stranách karet. Především otázky týkající se toho, kde v těle tu kterou emoci cítí, byly dětem velmi blízké a velice pěkně na ně reagovaly. Zpětnou vazbu k tomuto způsobu prožívání emocí jsem měla od dětí i v dalších dnech (více v příspěvku ve facebookové skupince).

Co se týče jiných druhů karet týkajících se emocím, pěkný výběr mají na b-creative. S některými druhy těchto karet jsem se setkala na supervizi a dovedu si představit, že by se s nimi dalo pěkně pracovat i s dětmi.

Tentokrát jsem konečnou strukturu týdne dala dohromady až v neděli večer. Do té doby mi běhaly hlavou různé nápady, ale to správné propojení si dávalo načas. A nutno říci, že ještě během týdne, na základě odezvy dětí, jsem plán upravovala.

Původní nápad, že si děti budou individuálně zpracovávat svou knihu pocitů dle Nikol Hauck jsem přehodnotila. Během týdne se většinou složení dětí ve třídě obměňuje a cítila jsem, že by nemělo individuální zpracovávání ten správný efekt. Tak jsem zvolila cestu společného tvoření. Kdo už četl pár mých článků asi pochopil, že tato cesta je mi velmi blízká. Mám ráda ten společný prožitek, spolupráci, komunikaci, která při společném tvoření probíhá. Ale samozřejmě záleží téma od tématu. Jsou témata, kde dětem může velmi prospět pohroužit se jen sám do sebe. A právě téma emocí je jedním z nich. Ale vzhledem k podmínkám, že by vůbec nemuselo vadit, kdyby děti i u tohoto niterného tématu spolupracovaly. Mám pocit, že jsme si ve třídě vytvořili velmi vstřícné prostředí, kde se děti nebojí sdílet i méně příjemné zážitky a vnitřní obavy. A ukázalo se, že to skutečně byla cesta správným směrem.

V pondělí byly v kroužku připraveny obrázky z materiálů od Nikol Hauck Emoce a pocity - třídění obrázků a Emoce a pocity - třídění fotek. Děti si postupně vybíraly některý z malých obrázků a přiřazovaly ho k obrázku velkému. Ty vyjadřovaly: radost, smutek, strach, hněv a překvapení. Tyto základní emoce provázely náš celý týden. Při přiřazování děti pojmenovávaly - pokud bylo potřeba tak s mou dopomocí - jakou emoci obličej vyjadřuje. Tato činnost mi pomohla ukázat, s jakým základem děti do tématu vstupují a zároveň jsme si častým opakováním (obrázků bylo tolik, že každý mohl přiřadit tři obličeje) upevňovali základní pojmy.

Zároveň jsem v pondělním kroužku dětem ukázala knížku Mapy mých pocitů. Zastavili jsme se ale hlavně na stranách, kde byly: Země radosti, Země smutku, Země hněvu, Země úžasu, Země strachu.

A jelikož tento den nebylo počasí přívětivé pro pobyt venku, měly děti po ukončení kroužku možnost vytvořit první zemi. Jako první vybraly Zemi radosti. Knížku otevřenou na stránce zobrazující Zemi radosti jsem postavila na stolek tak, aby na ni děti dobře viděly a mohly se jí inspirovat. U tohoto prvního tvoření se seskupily všechny děti (nebylo jich ten den mnoho, kolem velkého stolečku se vešly). Při tvoření v dalších dnech se děti již různě střídaly.

Pro tvoření jednotlivých Zemí jsem si připravila 5 listů tvrdého papíru formátu asi A1 - my ve školce máme velkou roli tvrdého papíru, že které si vždy požadovaný velký formát odstřihnu. Dále jsme potřebovali pipety. Já ty svoje mám z Aliexpressu. Dále jsme do mističek s vodou rozmíchali vybrané barvy z anilinek - děti dle předlohy knížce vybíraly, které barvy je potřeba namíchat - na každý obraz vybíraly 2-6 barev. Také jsem měla připravenu odměrku s čistou vodou.

Protože jsou formáty papíru velké, nemělo smysl roztírat vodu štětcem. Děti tedy vyhrnuly rukávy a roztíraly mnou nalitou vodu rukama po celém papíru. Během chvilky bylo hotovo. Poté vzaly pipety, nabíraly do nich namíchané barvy v kelímku a zapouštěly do mokrého papíru. Protože pipet bylo jen 6 (a je to dostačující množství), děti se střídaly. Střídání zvládaly děti vcelku domlouvat samy, jen při prvním tvoření jsem jim musela chvílemi střídání připomenout. Když barvy došly, bylo na papíru vždy několik "jezer", která by usychala strašně dlouho. A tak děti opět vzaly pipety a tentokrát nabíraly přebytečnou barevnou vodu z papíru a dávaly ji zpět do misek. Tento způsob byl velmi efektivní, obraz poté docela rychle uschnul.

Během týdne jsme ještě ladili různé vychytávky až se nám nakonec nejlépe tvořil obraz poslední. To jsme již věděli, že na podklad stačí jen malé množství čisté vody a do kelímků je také lepší připravit méně barevné barvy, ale koncentrovanější. A vysávání barevné vody již děti také zvládaly u posledního obrazu velmi obratně.

Během týdne jsme také asi na třikrát (v době před obědem, ve dnech kdy bylo horší počasí) koukali na film V hlavě. Některé děti ho již znaly, pro jiné byl novinkou. V pátek, kdy jsme ho dokoukali, jsme si poté ještě v o něm v kroužku popovídali, zhodnotili.

V úterý jsem dětem k ostatním připraveným činnostem během dopoledne přidala také obrázky a fotky emocí, de kterými jsme pracovali předešlý den. Příjemně mě překvapilo, s jakou chutí děti znovu a znovu obrázky třídily.

Během dopoledne jsme se pustili postupně do tvoření dvou zemí. Nejprve děti vybraly Zemi hněvu a poté Zemi strachu. Samozřejmě by asi bylo lepší tvořit každý den Zemi jednu, ale abychom stihli vše co jsme chtěli do konce týdne, bylo potřeba zkusit takového zrychlené tvoření. Dětem to ale evidentně vůbec nevadilo a s chutí tvořily jednu i druhou zemi. Složení děti se různě střídalo, někdo dělal jen jednu, někdo jen druhou, někdo obě. Každopádně nebylo tvoření ani nijak uspěchané ani zbrklé. Tvoření dvou Zemí během dopoledne se dalo v klidu zvládnout.

V komunitním kroužku jsme si v úterý povídali postupně nad dvěma Zeměmi. Nejprve nad Zemí radosti s otázkou "Co ti dokáže udělat radost, kdy jsi šťastný". Odpovědi jsem si zapisovala a při závěrečném dotváření zemí výroky dětí na plakát zapsala.

Poté jsme si do komunitního kroužku vzali dosychající Zemi hněvu s otázkou "Co tě dokáže rozzlobit, rozhněvat?"

Opět by se jistě nabízela otázka, zda by nebylo lepší věnovat každý den jedné Zemi. A odpověď by byla, jistěže ano. Bylo by ideální věnovat každý den jedné emoci, vytvořit si ji, popovídat si nad ní, zhodnotit, co by nám při prožívání té které emoce pomohlo. Tento postup bych viděla jako reálný v případě, že by se tématu věnovaly alespoň dva týdny.

Ve středu nás kromě tvoření Země strachu a Země úžasu čekala ještě jedna činnost, na kterou se děti velmi těšily již od pondělí, kdy jsem je s plánovaným programem na týden seznámila. Děti se mohly navzájem fotit. Nyní trochu přiblížím naši cestu k tomuto samostatnému focení dětí..

Jakožto příznivec rozvoje digitální gramotnosti u předškolních dětí (jehož vlastní děti pomalu do 5 let nedržely v ruce tablet a hry na telefonu hrají tak jednou za měsíc - znáte to o té kovářově kobyle?), jsem přemýšlela o tom, jak umožnit dětem třeba během procházek focení. A to k dalšímu využití - ať už určování přírodnin nebo prosté focení objektů během procházky a následně řazení fotek dle časového sledu. Různé tipy na činnosti jsem posbírala na školeních týkajících se právě digitální gramotnosti. Když se před pár dny objevila možnost zakoupení digitálních pomůcek, zvažovala jsem také pořízení nějakého odolného fotoaparátu (budeme sice pořizovat také tablet, ale ten bych nerada dávala dětem k nějakému volnějšímu používání zvláště venku). A ono se ukázalo, že se ve školce nachází dva digitální fotoaparáty, které se již vůbec nepoužívají - k focení používáme tablety. Můžeme tedy vcelku bez obav tyto fotoaparáty dětem i na venkovní aktivity půjčovat. A tak souhrou těchto situací jsem došla v rámci tématu emocí k tomu, že je to ideální příležitost k prvnímu vyzkoušení těchto fotoaparátů. Děti se navzájem fotily při vyjadřování emocí pomocí obličeje, a to radosti, strachu, hněvu, překvapení a smutku.

Nejprve ale bylo potřeba vytvořit fotokoutek. K tomu jsme využili druhou stranu velkého formátu tvrdého papíru, na který děti tvořily při tématu olympijských her. Dali jsme ho k topení a zatěžkali krabicí na parapetu. Z této činnosti žádnou fotku nemám, protože jsem dětem při focení plně asistovala. Držela jsem fotoaparát společně s nimi. Děti se střídaly tak, že každý si vyzkoušel focení pěti emocí jednoho kamaráda. Výsledné fotky jsem vytiskla a další den si je děti lepily k jednotlivým Zemím.

Při focení děti bezvadně pracovaly, nikdo nedělal "opičky", všichni brali focení vážně a opravdu se snažily vyjádřit emoce co nejvěrohodněji. Emoce jsme fotili u každého ve stejném sledu a ukázalo se to jako velmi přínosné, protože po vytisknutí fotek nebylo vždy úplně jasné, ke které emoci ta která fotka patří (například vyjádření překvapení a strachu bývá podobné).

Focení jsme nakonec zvládli asi během půl hodiny, a to jsem myslela, že to bude mnohem časově náročnější činnost. O to lépe jsme ale potom ještě zvládli vytvořit poslední dvě Země. Zemi smutku a Zemi úžasu. I tvorba těchto posledních dvou Zemí probíhala v radostném duchu.

Ve středu jsme zvládli komunitní kroužek ke třem Zemím. Zvládli jsme to, ale určitě to není ideální a příště bych už to tak nedělala. Některým dětem už u třetí Země dělalo chvílemi problém zorientovat se, o které emoci to vlastně mluvíme. Stále ale byla v kroužku velmi příjemná a vstřícná atmosféra a děti se nakonec naladily na každou z emocí a vyjadřovaly opravdu zajímavé myšlenky.

Komunitní kroužek u Země smutku probíhal s otázkou "Co ti způsobuje smutek", také jsem po komunitním kroužku přidala otázku pro všechny "Kde v těle cítíš smutek?". Ta vycházela z Emočních karet, o kterých se zmiňuji výše.

Další Zemí byla Země úžasu. Zde jsem v kroužku použila přímo otázku z emoční kartičky k této emoci: "Kdy tě naposledy něco překvapilo".

Poslední Zemí byla Země strachu. Komunitním kroužkem zněly odpovědi na otázku "Co ti nahání strach?" následovaná společnou otázkou "Kde v těle poznáš, že máš strach? Jak se projevuje?" opět vycházející z Emočních karet.

Během týdne jsme si také prozpěvovali písničku Není nutno.

Ve čtvrtek jsem dopoledne ve školce nebyla, ale kolegyni jsem připravila obrázky různých situací, které vyjadřují emoce. Tyto obrázky jsem si vyhledala v programu Canva. Děti si z obrázků vybíraly jednotlivé obrázky a společně si povídaly o tom, co se na obrázku děje, proč se asi člověk na obrázku cítí tak jak cítí a jak bychom mu mohli pomoci případně jak mu pomáhá další člověk na obrázku.

V pátek jsme již dokončili naše Země. Děti si nalepily k jednotlivým Zemím své fotky, případně fotky kamarádů, kteří tento den ve školce nebyli a já jsem na plakáty dopsala vyjádření dětí z komunitního kroužku. Plakáty jsem poté rozmístila na schodiště a do šatny.

V pátek jsme si ještě zopakovali, jakými emocemi jsme se v týdnu zabývali, zazpívali jsme si písničku Není nutno a dokoukali film V hlavě.

Jelikož nám po filmu a diskuzi nad ním zbylo ještě pár minut do oběda, vytáhla jsem Emoční kartičky a ukázala dětem a přečetla všechny karty z balíčku. Rozložili jsme je na koberec a každý si vybral kartičku, která je mu blízká. Výběr dětí byl úžasný a velmi trefný. Nejvíce dojemné ale bylo, když si jedna z holčiček, která se jinak moc neprojevuje, vytáhla (s docela vážnou tváří) kartičku Nadšený. Od rodičů víme, že je ve školce velmi spokojená, ale bylo hezké si to takto zažít. O to víc mě tato situace přiměla k zamýšlení se nad tím, jak tyto karty zařadit do programu častěji.

Částečně řízené činnosti:

Nabídku částečně řízených činností jsem tentokrát během týdne neobměňovala

Jemná motorika

V oblasti jemné motoriky tentokrát měly děti za úkol vytvořit smajlíka ze smajlíkových razítek, které jsem koupila v papírnictví.

Zrakové vnímání

V oblasti zrakového vnímání, konkrétně část a celek děti skládaly obrázek z programu Canva.

V dalším úkolu týkajícím se zrakového vnímání třídily děti smajlíky. Obrázky smajlíků jsou z programu Canva a nalepila jsem je na karton.

Matematické představy

V oblasti matematických představ děti řadily obrázky smajlíků dle velikosti. Obrázky jsou z placené knihovny Childcareland.

V dalším úkolu týkajícím se zrakového vnímání děti měly za úkol přiřadit tolik smajlíků, kolik je teček. Obrázky smajlíku jsou z placené knihovny Childcareland.

Vnímání prostoru

U úkolu z oblasti prostorového vnímání děti na podložce POP IT označovaly umístění usmívajících se smajlíků dle předlohy.

Další činnosti spojené s POP IT v článku.

Další částečně řízené činnosti:

V Pokusech a objevech bylo připraveno logopedické zrcadlo, pastelky, papíry a obrázky smajlíků z placené knihovny Childcareland. Děti zde zkoušely předváděj různé obličeje a následně je kreslit.