Hraní s dětskými hudebními nástroji

Dětské hudební nástroje jsou jistě součástí každé třídy mateřské školy. Jejich využití bude asi velmi různé, v tomto článku se s vámi podělím o to, jak s dětskými hudebními nástroji pracuji já.

Děti v mé třídě mají hudební nástroje k dispozici volně. Některé děti se mě chodí ptát, zda si nástroje mohou půjčit, málokdy jim ale řeknu, že ne. Někteří se u koutku zastavují bez ptaní, nástroje si berou a hrají na ně. Zvláště rády si děti berou nástroje, pokud některý z kamarádů začne hrát podle not na klavír a doprovázejí tak písničku.

Vybavení dětskými hudebními nástroji ve třídě nebylo obsáhlé, ale hned jak byla možnost, nějaké nástroje jsem doobjednala. Chtěla jsem, aby alespoň ozvučná dřívka byla pro každé z dětí. 

Součástí našeho hudebnického vybavení jsou bubínky, buben, triangly, tamburínky, drhla, rolničky, rumbakoule, Multi tone drum, dřevěný blok, kastaněty. Osvědčilo se mi kupovat nástroje spíše jednotlivě než v sadách. Alespoň si tak vyberu přímo ty nástroje, které s dětmi budu používat a nebudou mi zbytečně některé ležet nevyužity. Zajímavým poznatkem pro mě je, že ozvučná dřívka se vyrábí v různých velikostech a dětem se na kratší ozvučná dřívka (15 cm) hraje mnohem lépe než na klasická. Při nákupu hudebních nástrojů dejte pozor, abyste nakupovali skutečně hudební nástroje a nikoli hračky. Já třeba nemám ráda ani hudební nástroje ve tvaru hraček (třeba dřevěný medvídek s rolničkami nebo autíčko s drhlem). Tyto hudební nástroje jsem předala do třídy mladším dětem. Myslím, že starší děti už by se měly seznamovat s hrou na skutečné hudební nástroje.

V košíku máme také rýží naplněné vnitřky z kinder vajíček a ořechové skořápky, na které se také dá moc hezky hrát. 

Jako základ pro seznamování dětí s hudebními nástroji považuji to, aby měly děti hudební nástroje volně k dispozici. Pokud se totiž dostanou k nástrojům jen občasně v rámci řízené činnosti, pravděpodobně z nich budou natolik fascinovány, že na ně budou vcelku neřízeně všelijak hrát a těžko docílíte nějakého rozumného doprovodu písničky nebo jiného vzdělávacího cíle.

Nebojte se dětem dát nástroje volně k dispozici. Zpočátku je potřeba připravit se na trochu hluku. Všechny děti si budou chtít některý z nástrojů zkusit. Toto nadšení, ale nebude trvat dlouho a po krátkém čase už k nástrojům půjdou děti jen párkrát za den. Při takovémto samostatném hraní se také naskytnou skvělé možnosti ukázat dětem, jak se na nástroje hraje a jak hrát přiměřeně hlasitě. Občas se stane, že se sejde několik hudebníků najednou. Vždy je nechám chvíli hrát a užít si možnosti hudebně se vyjádřit, po chvíli ale hudbu utnu gestem dirigenta a to je signál pro ukončení hudby a odpočinek hudebních nástrojů.

Na začátek jakékoli činnosti s nástroji je vhodné dát dětem chvíli na volné hudební vyjádření. Děti si potřebují nástroj osahat, vyzkoušet jak se na něj hraje a jak hlasitě umí hrát. I když mají děti nástroje volně přístupné, jsou děti, které k nástrojům běžně nechodí a hraní v rámci řízené činnosti je pro ně nezvyklé. Pro volné hraní stačí jen malá chvilka. Děti ocení, že mohou sílu nástrojů vyzkoušet a poté mnohem lépe spolupracují. Jako ukončení tohoto hraní je vhodné vyzkoušet si, co je forte a co piano. Učitelka může rukama ukazovat silně, slabě (dlaně daleko od sebe, dlaně u sebe).

Při prvním řízeném seznamování s hudebními nástroji jsme hráli jen na dřívka a dřevěné bloky. Ukázala jsem dětem, jak dřívka správně držet, aby hezky zněly. Kupodivu stačilo, že to pochopilo pár dětí a následně i příště už se navzájem opravovali. Poté po mě děti opakovaly jednoduché druhy rytmu. Poté jsme ťukali různá slova, věty - jednou jsme takto navázali na přečtenou knížku a děj knížky jsme si zopakovali s vyťukáváním vět. Podobně probíhalo i další seznamování s hudebními nástroji.

Příště už jsem doprostřed kroužku rozložila nástroje tak, aby na každého vyšel jeden nástroj, případně aby byl nějaký navíc. Děti si postupně nástroje vybíraly. Mezitím, co jsem si chystala kytaru jsem dětem dala možnost volného hudebního vyjádření. Je vhodné k prvnímu společnému doprovázení na nástroje vybrat písničky, které děti znají. Mohou se tak soustředit na hraní na nástroje a přirozeně zpívat.

Já jsem ale tentokrát vybrala písničku Hlídač krav, kterou děti ještě moc neznaly. Velice dobře se totiž doprovází při skupinovém hraní. Děti jsem rozdělila do 4 skupin. Měla jsem 16 dětí a postupně 4 děti které seděly vedle sebe v kroužku tvořily skupiny. První skupina doprovázela při "Pam, pam, pam", poté následovala druhá skupina, která doprovázela první sloku. Druhou sloku doprovázela třetí skupina a refren čtvrtá skupina. A takto se to otočilo 3x. Vnímavé děti pochopily brzy, jak střídání funguje. Během hraní a zpívání jsem ale v pohodě zvládala dětem říkat, která skupina má hrát. Tento způsob doprovodu jsme potom zkoušeli i u dalších písniček. Co nejvíce přirozeně, po různých úsecích písniček se děti střídaly. 

Za dva dny jsme podobnou řízenou činnost zkusili znovu, tentokrát děti samy asi po druhé písničce poznamenaly, že by rády hrály na jiný nástroj. A tak jsem dětem dala možnost, aby každý, kdo chce jiný nástroj, dal svůj nástroj doprostřed kruhu. Vznikla tak opět nabídka nástrojů. Některé děti doprovázet již nechtěly, tuto volbu jsem respektovala. Tyto děti poté o to více zpívaly, případně samy doprovázely třeba tleskáním. Děti poté po každé písničce měly možnost nástroje vyměnit. 

Myslím, že když ještě párkrát toto skupinové hraní vyzkoušíme, budeme mít hnedle dokonce i program třeba pro maminky nebo na jiné vystoupení. Nebude třeba něco speciálně cvičit a bude jedno jaké děti se sejdou. Rozdáme nástroje, ujasníme si skupiny a zazpíváme písničky, které známe a běžně zpíváme.