Má vlast - 17. listopad
Tento týden jsem měla tematicky rozdělen na dvě části. V pondělí a úterý jsme se zabývali svátkem 17. listopadu. Ve čtvrtek a pátek jsem zvažovala téma úplně obrátit a pracovat s tématem smrti v počítačových hrách a filmech (více jsem psala v článku Hra na oliheň). Ale nakonec se ukázalo, že budu ve školce jen ve čtvrtek (nějak se ta naše holčička z nemocí ne a ne vyhrabat) a tak jsem ve středu večer měnila přípravu na další den a namísto materiálů s robůtkem TIO připravila materiály ke státním symbolům. Na jeden den totiž nemělo smysl téma měnit.
Musím říct, že jsem se na téma svobody těšila a zároveň z něj měla respekt. Dlouho dopředu jsem přemýšlela, jak se tématu chopit a smysluplně ho předat mým dětem. Nutno říci, že v případě, že bych měla třídu smíšenou nebo třídu nejmenších dětí, nepouštěla bych se do tohoto tématu. Mám ale třídu přemýšlivých předškoláků a středňáků, kteří velmi zajímavě uvažují nad různými tématy a rádi živě diskutují. Takže jsem se velmi těšila s jakými zajímavými myšlenkami a postřehy přijdou.
Při plánování mi byl velmi pomocný blog pesleří..., který jsem objevila až před pár týdny. Článek o 28. říjnu je nabitý odkazy na knížky a materiály, takže mi vážně ulehčil plno práce s hledáním materiálů. A pár dní před 17. listopadem mi do mailu přišla nabídka eSešitu od Hanky Kropáčkové, od které jsem si již pořídila eSešit k 28. říjnu. eSešit o 17 listopadu velmi pěkně vysvětluje pojmy svoboda, demokracie a vůbec poselství 17. listopadu. Také jsem pracovala s knížkou České státní svátky od Šimona Tatíčka. Ta je sice určena pro děti od 10 let, ale pořád se lépe zjednodušují informace určené pro 10leté děti než informace z encyklopedií a učebnic dějepisu.
Ranní částečně řízené činnosti jsem měla tematicky připraveny částečně s ohledem na 17. listopad (klíče) a částečně na symboly české republiky. V průběhu týdne jsem úkoly tentokrát neměnila.
V pondělí jsme v kroužku začali s knížkou Dětský ilustrovaný atlas. Podívali jsme si jak naše republika na mapě vypadá, jak se jmenuje a kde na mapě se nachází naše město. Nebyly to pro všechny děti předem známé a jasné informace, s jistotou poznaly alespoň naši vlajku.
Potom jsem dětem v krátkosti pověděla o tom, co předcházelo 17. listopadu a co se ten den v roce 1989 dělo a zaměřili jsme se na tematiku svobody. Nejprve jsem děti nechala přemýšlet nad tím, co si samy myslí, že je svoboda. Pojem svoboda měli někteří spojený s tím, že někdo je někde uvězněný a potom ho někdo jiný osvobodí. Jako příklad omezení svobody v době před 17. listopadem jsem uváděla třeba to, že lidé nesměli cestovat do cizích zemí a vyvstala diskuze kdo kde byl s rodiči na dovolené. To se ukázalo dětskému chápání blízké. Velká diskuze ale potom nastala při informaci, že lidé ne vždy mohli mít povolání jaké chtěli. A nakonec ve formě komunitního kroužku se každé z dětí podělilo o svůj sen o povolání. Tematika povolání dětem byla velmi blízká a ještě po zbytek dne si povídaly mezi sebou o tom čím kdo bude a kluci vymýšleli jak spolu budou při výkonu povolání spolupracovat.
Zkusili jsme také uspořádat volby. Přemýšlela jsem nad různými možnostmi o čem hlasovat. Nakonec se mi tato činnost velmi hodila, protože na základě workshopu s Mgr. Hanou Splavcovou jsem si uvědomila, že je na čase udělat revizi třídních pravidel a společně vybrat pravidla, která ještě potřebujeme a která už ne (nejmenší děti by měly mít max. 3 pravidla, větší děti max. 5). A tak jsem na zem rozložila všechna pravidla a každé z dětí dostalo jedno víčko od pytlíkové přesnídávky a měly každý vybrat jedno pravidlo, o kterém si myslí, že ho ve třídě ještě určitě potřebujeme. Spočítali jsme potom počet víček u jednotlivých pravidel a ty s nejméně víčky vyřadili. Ještě jsme se ale u každého pravidla ujistili, že ho skutečně můžeme zkusit vyřadit. Vyšlo to nakonec ideálně - 2 pravidla měla 3 víčka, 2 pravidla 2 víčka a 4 pravidla po jednom víčku. A jaká pravidla nám zůstala? - Jsme parta kamarádů, Domlouváme se, Chodíme pomalu a Neubližujeme si. Ještě nám zůstalo pravidlo Mluví jenom jeden. To jsem zapomněla do voleb zařadit, ale domluvili jsme se, že toto pravidlo si raději ještě necháme i bez voleb (kdo zažije naše diskusní kroužky, hned pochopí :-D).
Dětem jsem pustila videa z Déčka: Státní svátek 17. listopadu a Dějiny udatného českého národa - Sametová revoluce. Také jsem jim pustila kousek videa Jaroslav Hutka na Letné pro představu kolik lidí se sešlo v Praze na oslavu a Hymna - Gott a Kryl. Ptala jsem se dětí, zda některého z těch pánů znají a zda už někdy slyšeli písničku, kterou zpívají. Co se týče prvních videí, zaujalo děti především véčko Václava Havla. Toho si pak všímali i na videu s písní Jaroslava Hutky. Hymnu většina dětí neznala a někteří znali Karla Gotta z klipu s jeho holčičkou - Srdce nehasnou.
Kniha Martina Velíška - Můj stát: Putování za prezidenty
Další den jsme si zopakovali informace, které si děti zapamatovaly a zabývali se pojmem demonstrace a osobnosti Václava Havla. Děti se zamýšlely nad tím, zda jsou s něčím nespokojené, něco by rády změnily. Ukázalo se, že největší trápení mají děti se svými sourozenci a na jejich transparantech by povětšinou stálo: Nezlob mě, brácho! Ale nezůstali jsme jen u stěžování, zamýšleli jsme se i nad tím, zda by se s tím dalo něco udělat. A došli jsme k tomu, že je potřeba to zkusit se sourozenci domluvit, říci, že se nám nelíbí, když nás zlobí.
V další činnosti jsme dali na zem lana, děti se postavily za něj. Říkala jsem různé informace, kdo souhlasil, překročil čáru na druhou stranu. Jednalo se o různorodé věci: Kdo má na sobě modrou barvu, kdo má blonďaté vlasy, kdo ráno rád vstává, koho nebaví ve školce odpočívat, kdo má bráchu, kdo rád zpívá... ukázali jsme si tak, že každý jsme jiný, každý má rád něco jiného, ale je to tak v pořádku a i přes to si můžeme spolu hrát. Při této činnosti některé děti vzpomněly, že už někdy hrály hru s přeskakováním lana - z lesa, do lesa, a tak jsme si ji zahráli. A když už děti stály za sebou, vzpomněla jsem si na jedno video s kreslením na záda. Všichni si sedli na zem a navzájem kreslili na záda "dopis babičce. Užili jsme si plno legrace.
Po odpoledním odpočinku si potom děti mohly vytvořit havlovo véčko, které je předešlý den ve videích zaujalo. Ještě při jejich odpočívání jsem si sama zkusila, zda jde takto ruka vůbec dobře obkreslit a jak by se mohla vybarvit. Díky tomu, že tedy viděly děti u mě předlohu, vypadaly některá "véčka" podobně. O to víc jsem si ale cenila, když poté, co si toto kreslení a obkreslování vyzkoušeli podle mé předlohy, přicházely s vlastními tvořivými řešeními. K dispozici měly děti pouze červenou a modrou barvu. Sice jsme si doposud o státních barvách nepovídali, pověděla jsem jim ve zkratce o tom, proč mají k dispozici jen tyto barvy, když usedaly ke stolečku.
Ve čtvrtek mě děti velmi mile překvapily, když někteří hned při vstupu do třídy nadšeně oznamovali, že předešlý den slyšely v televizi o "té svobodě", Havlovi a demonstraci.
V kroužku jsme si nejprve na mapě opět ukázali, jak vypadá naše republika a kde leží naše město. Zmínili jsme také město hlavní - Prahu, kde většina dětí již někdy byla. Zajímavé bylo, že mapa, kterou jsem nalistovala zobrazovala naše řeky a tak jsme si ukázali, že i díky řekám můžeme poznat, kde naše město leží. Proč se jmenuje naše město Ústí nad Orlicí? Protože jím protéká řeka. Jaká? A zde někteří zaperlili, protože zmínili Tichou Orlici.
Zeptala jsem se také dětí, zda ví, jak se jmenuje náš prezident. Nadšeně volaly: "Václav Havel!". Jsem ráda, že si jméno Havla z předešlých dnů zapamatovaly. Ukázala jsem jim ale v knížce M. Velíška Můj stát: Putování za prezidenty obrázek našeho současného prezidenta a ptala se, zda ho někdy viděly. Většinou odpovídaly, že ne, ale že znají Babiše.
Měla jsem také připravenu knížku M. Velíška Můj stát: Putování s českým lvem za sedmi státními symboly. Nějak dlouho jsme se u jednotlivých symbolů nezdržovali. U Velkého státního znaku mě mile překvapilo, že mnozí hned říkali: "Jé, ten jsem skládal ráno při úkolech". Největší nadšení projevovali u vlajky (jsem ráda, že ji většina dětí bezpečně pozná), zmínili jsme tvary, jaké na ní můžeme najít a barvy. Když jsme došli k hymně, zmínila jsem pár informací o její významnosti a především to, že když hraje hymna, všichni musí stát. A hymnu jsem jim poté s klavírem zazpívala (na vysoké byl zpěv hymny součástí jedné ze zkoušek, tak jsem mohla tuto dovednost alespoň prakticky použít). Ještě jsme si prolétli knížku A. Holasové Kde domov můj: Příběh hymny. Jelikož byl následně i velmi pěkně obsah hymny vysvětlen v jednom z videí, které jsem dětem pouštěla (Když se řekne naše země - Hymna do kufříku), myslím, že by pro příště stačila buď práce s knížkou nebo video. Velmi pěkně zpracovaná videa jsou také: Když se řekne naše země - Znak ve skoku a Když se řekne naše země - Vlajka není šátek.
Při procházce potom děti samy nadšeně objevovaly vlajky (ještě neuklizené z předešlého dne) a Velké státní znaky, u kterých jsme si zopakovali, že na nich je český lev, moravská orlice a slezská orlice (což už děti věděly díky super videu zmíněnému výše - Znak ve skoku).
Ve čtvrtek jsem také vzpomněla, že jsou ve sklepě uskladněny molitanové kostky, které dočasně ve třídě mladších dětí uklidili. Všechny děti se nadšeně pustili do stavění. Bylo potřeba samozřejmě řešit různé zádrhele při rozdělování kostek, ale děti tyto nesrovnalosti zvládaly vyřešit téměř bez mé pomoci. Zvláště se mi ale moc líbilo, že si netvořily několik samostatných domků, ale dva větší - jeden holky, druhý kluci.
Částečně řízené činnosti:
Matematické představy
U této činnosti jsem využila stránku plnou vlajek z eSešitu Hanky Kropáčkové 28. října. Listy s tečkami jsem si vytvořila. Při činnosti jsem vedla k děti k tomu, aby pokládaly vlajky správně.
Sluchové vnímání
V rámci sluchového vnímání jsem použila vytleskávací kartičky, které mají děti běžně k dispozici v Knihách a písmenech. Jedná se o materiál Slabiky od Elkid - Lenka Štěpánková.
Vlajka s kolečky je z eSešitu 28. října od Hanky Kropáčkové. K vyplnění měly děti Filcová kolečka z Aliexpressu. Do misky jsem jim dala kromě modrých a červených i jiné barvy. Bílá kolečka nebyly, což některé děti zmátlo.
U zrakového vnímání jsme sáhla po materiálu Klíče od Nikol Hauck. Podobný materiál je i v eSešitu 17. listopad od Hanky Kropáčkové.
Další úkol z oblasti zrakového vnímání bylo dětmi oblíbené skládání znaku dle předlohy. Je to samozřejmě pro větší děti velice jednoduchá skládanka, ale pro "ohmatání si" Velkého státního znaku myslím velmi vhodné. Předloha je z eSešitu 28. října od Hanky Kropáčkové.
Řeč
V oblasti řeči jsem sáhla po materiálu Co do řady nepatří od UnoDuo, který sice není přímo tematický k týdnu, ale při diagnostice se ukázala právě tato položka kamenem úrazu u mnoha dětí, a tak ho takto mohly ještě dále procvičovat. Řady kartiček mám rozděleny na kroužky asi po 10 kusech. Myslím, že je to množství tak akorát pro jedno dítě.
Další částečně řízené činnosti
- U Pohybu měly děti přichystanou Jógu ze Sluníčkem z některého z nedávných čísel časopisu.
- Co do pohybového koutku bych ještě ráda zmínila jeden materiál, na který jsem ještě neodkazovala. Je ale výborný. Jedná se o Obrázkové cvičení od Venduly Hegerové. Obsahuje kartičky s obrázky cviků, popis jednotlivých cviků a kostky s obrázky cviků a počtů. Děti hodí kostkou cvik a potom kostku s množstvím. Děti takto rády samy cvičí.
- Pracovní listy do Knih a písmen jsem si tentokrát vytvořila sama. Na jednom pracovním listu děti měly za úkol najít a vybarvit písmenka ze slov vlajka, hymna. Na druhém rozstříhaly písmenka a složily slova Vlajka nebo Prezident. Pokud by měl někdo o tyto PL zájem, zdarma je pošlu. Plakátek s abecedou na fotce je od Atelier v lese.
- Na flipchartu měly děti připravenu jednotažku lev a znak.
Knihy:
M. Velíšek - Můj stát: Putování za prezidenty
M. Velíšek - Můj stát: Putování s českým lvem za sedmi státními symboly
Š. Tatíček - České státní svátky
A. Holasová - Kde domov můj: Příběh hymny
P. Pláničková - Dětský ilustrovaný atlas - Česká republika
I. Klíma - Jak daleko je slunce - kapitola Jak drahá je svoboda
Další odkazy:
Na závěr připojím ještě jeden tip. Chtěla jsem s tímto obrázkem pracovat, ale jednoduše jsem na to zapomněla. Byl součástí jednoho z čísel časopisu Raketa s je na ní upravena pro děti Všeobecná deklarace lidských práv OSN. Všichni se rodíme svobodní.
Komentáře
Okomentovat