Hra na oliheň

To si takhle píšu článek týkající se činností, které jsme ve školce zažili při povídání o 17. listopadu a najednou koukám, že píšu o něčem, co se 17. listopadu vůbec netýká.. a protože by možná byla škoda, aby moje myšlenka zapadla, rozhodla jsem se sepsat své myšlenky do krátkého samostatného článku.

Týká se totiž něčeho, co naše děti nyní prožívají více než co jiného.

Doufám, že to není nyní novým všeobecným trendem u dětí předškolního věku a že naše děti jsou výjimky. Hra na oliheň. Mně stačilo zhlédnout jednou trailer k seriálu a věděla jsem, že to rozhodně nebude seriál pro mě. Ale stalo se, že právě naše děti tento seriál znají. A začali s tím, že budou hrát právě hru na oliheň. Z několika těch mála informací o tomto seriálu vím, že se zde pracuje s hrou Cukr, káva, limonáda. A tak jsme s dětmi probrali, že napodobovat hru na oliheň ve školce nebudeme, ale namísto toho bychom si mohli zahrát naši českou verzi, tedy Cukr, káva, limonáda. A děti jsou z této hry nadšeny, většinou ji neznaly. Během dne si několikrát základní říkanku: "Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum" samy opakovaly. Ono není jen tak to říct správně a rychle, aby ostatní děti nestačily doběhnout. O Hře na oliheň po zbytek dne nezazněla ani zmínka.

Uvidíme, jak se bude prožívání Hry na oliheň vyvíjet dál. Pokud bude negativně zasahovat do her dětí, bude potřeba s ní pracovat hlouběji. Zrovna nedávno na mě vykoukl článek Nezakazujte dětem seriál Hra na oliheň, raději s nimi mluvte o smrti. Přečetla jsem si ho ale až dnes, protože tehdy jsem ho hned odsoudila a nečetla. A dnes jsem si po jeho přečtení vzpomněla na Projekt TIO, konkrétně na kapitolu TIO a počítač. Když jsem byla na školení, součástí kterého byl i TIO, diskutovalo se i nad tím, zda se vůbec dá tento projekt prakticky zapojit do vzdělávacího programu a kdy. A mně došlo, že právě tohle je ideální příležitost pro využití tohoto skvělého projektu. Jeho prostřednictvím se můžeme společně zamyslet se nad tím, co je realita a co není a propojit ho právě i s Hrou na oliheň. Napadla mě teď ještě jedna cesta. V knize Metody dramatické výchovy v MŠ od Evy Svobodové a Hany Švejdové je kapitola Setkání páté - s teroristy, pedagogickou improvizací a cílevědomostí. A jak jsem ji tak nedávno pročítala, myslím, že by také mohla ukázat cestu, jakou se při řešení "nevhodných her" ubírat.

Nakonec začínám zvažovat, zda se ve čtvrtek a pátek do tohoto tématu nepustíme. Možná by byla škoda současné situace nevyužít.