Nápad na vytvoření animovaného filmu mi přistál v hlavě díky mým dětem. Součástí jednoho z adventních kalendářů mých dětí jsou postavičky k vytvoření betléma od Atelier v lese. Zvolila jsem variantu barevnou. Říkala jsem si totiž, že určitě budeme rádi, když je zvládneme v tom předvánočním shonu vystříhat. A zatím se ukazuje, že jsem měla pravdu.
Když přijeli na návštěvu děda s babičkou, říkali dětem, že jim musí potom ten betlém vyfotit. A náš Matýsek se toho vcelku hned chopil. Má vlastní telefon teprve od září, kdy nastoupil do školy. A většinu času leží na stolku, protože do školy zatím není potřeba, aby ho nosil. Jen si na něm občas zahraje nějakou hru. A to občas jako opravdu občas.
Nyní se tedy můj sedmileťák s telefonem teprve učí pracovat. Jako první samozřejmě zvládal ovládání jednoduchých her, velice nedávno se naučil telefon zvednout a nyní pracuje s foťákem. Začal focením různých věcí po doma, vánoční výzdoby, hraček. Trochu se trápil s videem, tak jsem mu ukázala jak natáčet. No a právě v těch dnech kdy s focením začínal přišla ta situace s prosbou o vyfocení betlému. A tak jsem tak mezi řečí navrhla: "Hele, Maty, a co kdybys každý den ten betlém vyfotil jak budou postupně přibývat postavičky. Mohlo bychom z toho pak udělat video." No a on se do toho opravdu svědomitě pustil a každý den fotku betléma udělal. Resp. samozřejmě jsme měli za některé dny i resty a dostříhávali o víkendu. To ale potom pečlivě přidával jednu figurku po druhé a postupně fotil.
A nyní když jsem přemýšlela nad plánem na příští týden, napadla mě myšlenka, že podobnou věc, ještě trochu vytuněnou, bychom mohli zkusit s dětmi. Stejně jsem s nimi chtěla betlém vyrábět. Resp. zvolila jsem tentokrát černobílou verzi betlému opět od Ateliéru v lese. Samozřejmě by se dala výroba betléma vymyslet i tvořivěji, tedy aby si děti přímo jednotlivé postavičky vytvořily. Nyní ale nebylo cílem rozvíjet výtvarnou tvořivost, ale poznat betlémský příběh.
Na začátku týdne jsem dětem nabídla černobílé postavičky k vybarvení. A děti je i v dalších dnech vybarvovaly a postupně tvořily betlém.
V týdnu jsme se s betlémským příběhem seznamovali především prostřednictvím koled a dramatizace. A v pátek ráno jsem připravila zátiší k focení. Po svačince jsem potom přizvala děti, které měly zájem, k vytvoření naší vlastní animované pohádky. Děti se při přesunování postaviček střídaly. Někdo přišel jen na skok a za chvíli zase odešel, někdo nepřišel vůbec, někdo byl u tvoření celou dobu.
Nejprve jsme začali postupným příchodem Marie s Josefem, následně objevení se Ježíška, anděla a pokračovali jsme dalšími postavičkami.. po příchodu několika postaviček jsme zjistili, že mezi zbývajícími postavičkami je také kráva a oslík a ti přece nemohou přijít později. Oslík musí přijít společně s Marií a Josefem a kráva, ta už přece v chlívku musí být dávno před nimi... a tak jsme začali od začátku. To ale nikomu nevadilo. Bylo bezva vidět, jak už děti příběh znají. Děti se u přesunů postaviček moc hezky střídaly a domlouvaly. Nedocházelo k žádným karambolům. S postavičkami také zacházeli opatrně - abych pravdu řekla, největší obavu jsem měla, že v průběhu někdo omylem celou scénu pobourá a budeme muset zase začít odznovu. Udál se ale jen jeden malý karambol, jinak děti pracovaly opravdu pečlivě a opatrně.
Původně jsem plánovala, že video z fotek vytvořím v klidu doma, zbývala ale chvíle času a rozhodla jsem se, že to zkusím rovnou. Věděla jsem, že by to nemělo být příliš těžké, na
návod jsem se dívala předem - není to žádná věda, stačí aplikace windows Fotky. Během chvíle bylo video hotovo dokonce i s hudbou. Fotky jsem mohla použít s podstatě tak jak jsou, smazala jsem jen pár fotek s rukama, ale těch skutečně bylo pomálu (jedna se nakonec ve videu objevila, zhodnotili jsme ale, že ji tam necháme pro autetntičnost).
Dětem jsem během chvíle mohla video na televizi pustit. Mohli jsme si tak výsledek společné práce užít rovnou. Děti, které se tvorby účastnily, hrdě vyprávěly, jak video vznikalo, tedy že postupně postavičkami posunovaly a jednotlivé posuny se fotily. Ti kteří u tvoření nebyli, byli překvapeni tím, že na videu nejsou vidět ruce, které postavičkami posunují.
Jsem zvědavá, jak zážitek animování v dětech utkví, zda budou mít samy zájem zase někdy něco takového vytvořit.
Ještě bych ráda zmínila pořad ČT déčko
Animační školička. Se svými dětmi jsem pár dílů před časem zhlédla a možná i právě díky tomu jsem se animace nebála a věděla jak na to.
Komentáře
Okomentovat